Jak jsem budovala kariéru v pojišťovně

Už je to víc jak rok, co jsem plná nadějí a představ o pohádkovém výdělku nastoupila do pojišťovny. Nalijme si však čistého vína. Sen se velmi rychle rozplynul, zbylo jen znechucení.

Kvůli (nebo díky?) GDPR doma nesmíme skladovat žádné osobní údaje o klientech, a proto se všechno hromadně odváželo ke skartaci. Kromě smluv se mi všude možné válely různé materiály z absolvovaných školení. Abych pravdu řekla, studijních materiálů bylo několikanásobně více než smluv.

Celý příspěvek

Okamžiky 2018

Původně jsem uvažovala,  že sepíšu shrnutí za celý rok 2018, ale místo toho nakonec napíšu seznam pro mě skvělých okamžiků a událostí za uplynulých 365 dní. Nesnažím se to psát chronologicky, ale tak, jak mě to napadá.

Našla jsem  si práci, která mě baví a naplňuje

Podařilo se mi hodně cestovat

Vybrala jsem si téma diplomové práce a začala ji psát

Celý příspěvek

1.-10. den minimalistické výzvy, debordelizace začíná

Jak jsem psala v minulém článku, rozhodla jsem se zapojit do 30denní minimalistické výzvy a během měsíce vyřadit 465 zbytečností.

Prvotní dny začínají hladce.  Protože se začíná na malých číslech a zpočátku je věcí opravdu hodně, snažím se předměty nějak roztřídit, nebo spíše sahám po věcech, co jsou mi na očích. Kromě toho už mám vyřazené nějaké věci na dva dny předem.

Celý příspěvek

30denní mininimalistická výzva

Dneska se mi při pravidelném projíždění Facebooku podařilo narazit na zajímavou výzvu, minimalistickou. Možná už jste o ní slyšeli. Já dneska začínám a snad ji zvládnu dotáhnout až do konce.

Co je minimalistická výzva?

Jejím principem je se po 30 dní zbavovat věcí, které nepotřebujete (oblečení, doplňky, účtenky, papíry, knihy, časopisy, kosmetika…), uklidit si v domácnosti a uvědomit si, kolik toho vlastně vůbec nemusíte mít. Začnete jednou věcí a každý den přidáváte další, až poslední den nakonec vyřadíte 30 předmětů. (Správně by se teda mělo začít první den v měsíci, ale já jsem rebel) To, čeho se chce zbavit, můžete vyhodit, prodat, recyklovat, darovat . Celkově z vaší domácnosti ale zmizí minimálně 465 zbytečností.

Celý příspěvek

Labas dienas! Jak jsem prožila týden ve studené Litvě?

Třetí den ve Varšavě nás v pět ráno čekal před hostelem taxík, aby nás zavezl na Chopinovo letiště. Taxikář byl moc milý, naložil mi kufr do auta a po příjezdu ho i vyndal. Na otázku, jestli smím zaplatit, mi odpověděl „Papa“. To mě trochu zarazilo, ale kamarádka si vzpomněla, že v objednávce zadávala číslo karty.

Já se těšila na svůj první let a na místo u okýnka. Vše proběhlo bez sebemenšího problému, akorát při čekání na autobus k letadlu jsme musely sedět na zemi, protože se ostatní pasažéři se svými zavazadly moc roztahovali.

Spojení s civilizací zmizelo krátce po sedmé a mohlo se letět. Abych byla upřímná, nějak moc mě letání nenadchlo. Zřejmě proto, že se absolutně nedala poznat skutečná rychlost letu, naopak člověku připadalo, že pěšky by mu to trvalo stejně dlouho. Ovšem zdání klame, už v 7:45 (8:45 místního času) mi operátor poslal smsku „Vítejte v Litvě“ a zanedlouho se pode mnou rýsovaly první domečky.

Celý příspěvek

Co všechno se dá stihnout za dva dny ve Varšavě?

Před deseti lety se můj první blog těšil velké slávě ve vybrané komunitě třináctiletých holek, s jejichž blogy jsem často „spřátelovala“. Se spoustou z nich jsem poté byla v kontaktu i přes ICQ. Čas běžel, blogy zanikaly (včetně toho mého) a protože většina těchto „sbeček“ žila úplně v jiném koutě republiky, často upadala tahle pseudo-přátelství. S některými lidmi jsem však v kontaktu dodnes a párkrát do roka se i sejdeme. Když mi někdy na podzim napsala M., že se v letním semestru chystá do Litvy na Erasmus, napadlo mě, že bych mohla přijet na návštěvu.  Při hledání letenek  jsem zjistila, že mě vyjde mnohem levněji jet autobusem do Varšavy a z ní pak letět do Vilniusu. Proto pak přišel nápad, proč se rovnou v polském hlavním městě nezdržet.

Celý příspěvek

Bibione aneb Miami Beach v Itálii

Rok 2018 bych mohla nazvat rokem cestovatelským. Potom co jsem na jaře navštívila východ, to vypadalo, že další dovolená se letos už nekoná a nejteplejší měsíce strávím v paneláku. Nakonec však někdo nahoře karty příjemně zamíchal a s milovaným jsme se v červenci vydali na otočku do Bibione na  jednodenní koupání. Všichni zrazovali, protože přece dlouhá cesta autobusem je strašně moc úmorná a za ten jeden den si to (moře) absolutně nemůžete užít.

Celý příspěvek

Kdo jsem a proč tu jsem?

Zdravím všechny své neexistující čtenáře. Jsem Písmenková víla a po dvanácti letech blogování jsem se rozhodla změnit působiště a z blog.cz přesídlit na všemi vychvalovaný WordPress.

Můj poslední blog funguje už čtyři roky a poslušně přiznávám, že aktivita není zrovna moc veliká. Dokonce se mi jednou podařilo napsat jeden článek a další až přesně za rok.  Poslední příspěvek jsem zveřejnila v červenci.

Celý příspěvek